en-Něco o LED osvětlení

Melatonin - Velké ticho kolem škodlivosti LED osvětlení

Synchronizace dvaceti čtyř hodinového cyklu dne a noci, tedy světla a tmy je na naší planetě velmi důležitá pro vše živé na jejím povrchu. Už několik desítek let je známo, že kvalitní spánek je ovlivněný řadou faktorů a mezi nimi zejména správným uvolňováním melatoninu, který vniká v oblasti mozku nazývané šišinka (epifýza). Tato žláza ovšem produkuje spánkový hormon ve velké míře jen v noci a za absolutní tmy. Hraje důležitou roli i v regulaci dalších rytmických pochodů v našem těle a výzkumy profesora Blaska z Tulane University v New Orleans dokazují i zajímavé protirakovinné účinky.

Zpomalovač nádorového bujení

Profesor David E. Blask prováděl své pokusy na potkanech s implantovanými nádory. Umístil je do speciálních komor, kde mohl přesně regulovat čas, intenzitu a délku osvětlení. Ukázalo se, že potkanům vystaveným světlu v pozdních nočních hodinách rostly vnesené nádory mnohem rychleji. Noční osvětlení totiž zastavilo tvorbu melatoninu. Jeho nízká hladina pak vedla k urychlení růstu nádorů prsu a prostaty.

Chronobiologie

Takzvaná nauka o hodinách v nás. Přesněji o řízených a automatických pochodech v našem těle. Za zájem o tento nový a prosperující vědní obor se ve světové vědecké obci zasloužila česká fyzioložka a biochemička, profesorka Helena Illnerová, bývalá předsedkyně Akademie věd. Za svůj život učinila značný počet výzkumů a objevů o vlivu světla na biologické rytmy v živých tvorech. Například se svým týmem jako první na světě zjistila, že tvorba melatoninu v epifýze je řízena biologickými hodinami v mozku, které je nasvěcováním možno ovlivňovat. Výsledkem dalších složitých pokusů bylo zjištění, že biologické hodiny savců jsou modelovány délkou dne, tedy roční dobou (taktéž - zkracováním a prodlužováním dne, čímž se častěji probouzíme do tmy a ne do slunného rána).

Hydepark civilizace - Helena Illnerová

Elektrosmog - světelné znečištění

Světelné znečištění (z ang. Light pollution) je jedním z velkých, ale opomíjených problémů současnosti a dá se zařadit mezi prvky elektrosmogu. Nejenom, že nám krade možnost sledovat úchvatnou noční oblohu plnou hvězd, ale má nezanedbatelné dopady přímo na naše zdraví a psychiku. Pouliční i domácí osvětlení, práce na směny a střídání časových pásem. To vše a mnohé další faktory narušují pravidelné vstávání, nebo délku spánku, které jak se ukazuje mají za následek vzrůstající riziko vzniku onemocnění. Zejména těch, kterým přezdíváme "civilizační choroby".Se světelným znečištěním souvisí i další studie z výzkumu už zmiňovaného profesora D. E. Blaska o vlivu snížené tvorby melatoninu na rozvoj nádorového bujení. Ta by měla být důležitá pro WHO (Světovou zdravotnickou organizaci) při zvažování, zda noční práci a světelné znečištění zařadit do seznamu možných kancerogenů. Navíc jsou v současnosti na vzestupu počty lidí, kteří jsou na paletu projevů elektrosmogu a tedy i vlivů světla na melatonin mnohonásobně citlivější, než běžná populace.

Mezinárodní zpráva WHO věnovaná "Elektromagnetické hypersenzitivitě"

Ošidné LED osvětlení

S vývojem stále nových technologií zaujímají rostoucí využití LED diody, které se od ostatních liší schopností vyzařovat jak světlo, tak infračervené či ultrafialové záření. Nabízejí velký počet výhod jako jsou: mnohem větší účinnost (asi 10x), než žárovky, jednoduchá proměnlivost barev, odolnost, počet sepnutí/vypnutí, životnost, malé rozměry a neobsahují rtuť.

Přesto disponují jednou velkou nevýhodou, která navazuje na předcházející poznatky v tomto článku. Skoro všechny LED světla totiž, kromě těch využívajících ultrafialové záření, obsahují škálu tzv. modrého světla. Právě protože není možné přímo emitovat bílé světlo, tak ho získáváme mísením modrého se žlutým.

Modré světlo z LED diod není samo o sobě nejspíš vůbec škodlivé. Kořínek problému spočívá v nastavení našeho mozku a celého organismu vyvíjejícího se miliony let. Právě modré světlo k nám přes den venku na slunci dopadá hojně a s přicházejícím západem se jeho intenzita pozvolna snižuje, což má vliv na epifýzu uvolňující melatonin. S používáním LED osvětlení využívajícího ono modré světlo tak neustále prodlužujeme a měníme hormonální procesy v našem těle. Podstatným se tedy zdá být fakt, že na sklonku dne, bychom se měli vyhýbat používání LED diod na tomto principu u obvyklých činností, jako je čtení, koupel a relaxace před spánkem. Problematičtější může být fakt, že toto světlo uvolňují též tablety, jejichž zavrhnutí po soumraku si asi nedokáže dost lidí představit.

Touto problematikou se zaměstnali i tvůrci a účinkující pořadu "A DOST" ze Stream.cz.

zdroj: https://zemavek.sk/melatonin-velke-ticho-kolem-skodlivosti-led-osvetleni/

LED (anglická zkratka Light-Emitting Diode - dioda emitující světlo, přesně přeloženo: světlo vyzařující dioda) je polovodičová elektronická součástka, jejíž vlastností je schopnost vyzařovat světlo, případně infračervené nebo ultrafialové záření. Tím se liší od standardních diod.

LED se používají v mnoha zařízeních pro světelnou signalizaci (kontrolky, displeje) a stále častěji pro osvětlování. Jde o elektronickou polovodičovou součástku obsahující přechod P-N.

Oficiální český název je elektroluminiscenční dioda. Dále se možno setkat s pojmenováními jako světelná dioda, svítivá dioda, ojediněle svítivka. Slangově se nazývá ledka.


Princip funkce

Prochází-li přechodem P-N diody LED elektrický proud v propustném směru, přechod vyzařuje (emituje) nekoherentní světlo s úzkým spektrem. Může emitovat i jiné druhy záření.

Pásmo spektra záření diody je závislé na chemickém složení použitého polovodiče. LED jsou vyráběny s pásmy vyzařování od ultrafialových, přes různé barvy viditelného spektra, až po infračervené pásmo. Poměrně dlouho trval vývoj modré LED, která umožnila vznik moderních velkoplošných barevných obrazovek, a v té souvislosti i bílé vysocesvítivé LED, které se používají hlavně jako zdroje světla v různých svítilnách a světlometech a dále k podsvícení displejů z tekutých krystalů.

Z principu funkce LED[1] vyplývá, že nelze přímo emitovat bílé světlo - starší bíle zářící diody většinou obsahují trojici čipů[zdroj?] vybíraných tak, aby bylo aditivním míšením v rozptylném materiálu vrchlíku obalu diody dosaženo vjemu bílého světla.

Protože není možné přímo emitovat bílé světlo, novější bílé LED využívají luminoforu. Některé průhledné LED emitují modré světlo, část tohoto světla je přímo na čipu luminoforem transformována na žluté světlo a díky mísení těchto barev vzniká bílá. Jiné typy bílých LED emitují ultrafialové záření, to je přímo na čipu luminoforem transformováno na bílé světlo.

Se zkracující se vlnovou délkou emitovaného světla roste velikost napětí v propustném směru (obvykle označované UF). U křemíkové diody je toto napětí asi 0,6 V, u zelené LED z GaP 1,7 V a u modré z SiC již 2,5 V.

Základní monokrystaly diod bývají překryty kulovými vrchlíky z epoxidové pryskyřice nebo akrylového polyesteru. Materiály, z nichž se LED vyrábějí, totiž mají poměrně vysoký index lomu a velká část vyzařovaného světla by se odrážela totálním odrazem zpět na rovinném rozhraní se vzduchem.

Oproti jiným elektrickým zdrojům světla (žárovka, výbojka, doutnavka) mají LED tu výhodu, že pracují s poměrně malými hodnotami proudu a napětí. Z toho vyplývá jejich užití v displejích (ve tvaru cifer a písmen). Kombinací LED základních barev (červená, zelená, modrá) je možno získat i barevné obrazovky.

Konstrukčně představují LED součástku, v níž je kontaktovaný čip (nebo kombinace čipů) zastříknut materiálem s požadovanými optickými vlastnostmi (LED se vyrábějí v bodovém či rozptylném provedení, s různým vyzařovacím úhlem). Kontakty mohou být v provedení pro povrchovou montáž (SMD) nebo ve tvaru ohebných či poddajných přívodů. Sestavy více čipů LED v jednom pouzdře mohou mít samostatně vyvedeny kontakty na každý čip, společnou anodu či katodu, či antiparalelně, anebo mohou mít na čipu řídící elektroniku (např. LED měnící barvy či blikající).

Nick Holonyak Jr. (narozen 1928) na University of Illinois at Urbana-Champaign vyvinul první praktickou LED s viditelným spektrem v roce 1962.